Naše milá suchdolská školo,

dnes 7. září se dožíváš 90 let. V životě člověka je to velmi úctyhodný věk, z pohledu stáří budovy či instituce to není zase tak moc. Ráda bych řekla, že jsi v nejlepších letech. Máš totiž za sebou již mnoho událostí, které prošly kolem Tvých dveří nebo se dokonce odehrály přímo ve Tvých prostorách. A zároveň věřím, že máš před sebou ještě mnoho krásných a plnohodnotných let.

Poprvé byly Tvé dveře otevřeny pro žáky 7. září 1931 pod vedením pana ředitele Karla Pergtolda. V pěti třídách se rozezněly dětské hlásky a po šesti letech už Tvoji učitelé zorganizovali v sokolovně úspěšnou akademii.

Asi nejpochmurnější období jsi prožila v mládí, kdy se za 2. světové války ve třídách místo dětí usídlili němečtí vojáci. To muselo být hodně těžké a smutné.

Ale život v Čechách šel dál a Tvými třídami a kabinety prošlo mnoho dalších dětí a učitelů.

Jak to tak v životě bývá, složitější období střídaly veselejší časy. Velkou událostí jistě bylo, když se necelé čtyři roky po Sametové revoluci otevřela nově přistavená budova a na tuto slávu se přijela podívat také paní Olga Havlová.

Od září 1931 už uplynulo mnoho vody. Dnes patříš mezi zkušené pražské školy. Dokázala ses vyrovnat s mnoha životními kotrmelci a oslavovat šťastná období. Přesto si troufám tvrdit, že poslední dva roky byly i pro Tebe hodně nezvyklé a neočekávané. Tolik měsíců tiché a prázdné chodby, to jsi asi ještě nezažila. Ale zocelena pestrou minulostí ses statečně vyrovnala i s obdobím pandemie.

Nyní je ve Tvých budovách 29 tříd, které navštěvuje 650 žáků. Když se všichni nahrnou do Tvých zdí, je to docela mazec. Jsi svědkem mnoha lumpáren, ale také legrace, radosti, úspěchů a kamarádství.

Kéž Ti zdraví slouží minimálně dalších devadesát let! Ať Tě opouštějí spokojené děti, které na Tebe budou v dobrém vzpomínat a které si dokážou najít v životě své správné místo.

Alexandra Kejharová
řediteka školy